Dopis Friedricha Dlauhoweského z Wessely

Asi tušíte, že příprava našich komentovaných procházek a přednášek o historii Veselí je časově náročná a mnohdy i detektivní práce. Na druhé straně přináší mnohou radost z objevování a různá překvapení. V poslední době se s kolegou Fechtnerem zabýváme přípravou dokumentu o veselské poště. Při procházení jeho sbírky nejstarších veselských poštovních razítek jsme narazili na lidsky hřejivý dopis barona Friedricha (Bedřicha) Dlauhoweského, který byl odeslán 3. dubna 1863 z poštovní stanice Veselí nad Lužnicí (Wessely).

Členové rodu Dlauhoweských z Dlouhé Vsi byli původně majiteli menších statků v jihozápadních Čechách. Arnošt Dlauhoweský (1779–1855) byl v roce 1829 povýšen do stavu svobodných pánů. Příslušníci této rodové linie často volili vojenskou kariéru. Bedřichův syn Karel (1844–1907) měl hodnost generála a byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Otty, otce posledního rakouského císaře Karla I.

Uvedený dopis je osobní korespondence barona Friedricha Dlauhoweského adresovaná jeho synovi Karlu svobodnému pánu Dlauhoweskému. Tehdy ještě mladý baron Karl v té době studoval na prestižní Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (Wiener-Neustadt) v Dolních Rakousích, kde se připravoval na svou budoucí úspěšnou kariéru c. k. generála. V textu otec vyjadřuje radost nad synovo výborným půlročním studijním hodnocením. Zároveň se omlouvá, že jej kvůli vážným okolnostem nemohl na akademii osobně navštívit.

Samotný text dopisu navíc popisuje otcovu vlastní náročnou cestu kočárem z Lince přes Rožmberk a Radouň, během které mu vážně onemocněl sluha Franz, což vysvětluje jeho zdržení ve Veselí při cestě na rodové sídlo v Líšnici u Milevska.  

Z logistického hlediska dopis pěkně dokumentuje fungování rakouské dostavníkové a železniční pošty v 60. letech 19. století. Friedrich Dlauhoweský dopis napsal a podal přímo ve Veselí, což dokládá řádkové podací razítko s datem odeslání 3. dubna (1863). Jelikož vlakové spojení přes Veselí ještě neexistovalo, zásilka putovala klasickou silniční dostavníkovou poštou na sever do Prahy, kam podle černého tranzitního rámcového razítka (PRAG) dorazila k večernímu zpracování hned následujícího dne, tedy 4. dubna. Z pražského železničního uzlu byl pak dopis vypraven vlakem na jihovýchod přes Brno a Vídeň až do cílové akademie ve Vídeňském Novém Městě. Bohužel, příchozí razítko již není čitelné.

Také samotný papír dopisu skrývá tajemství. V jeho horním rohu je tzv. slepotisk s nápisem "BATH FINE", což označuje luxusní typ hladkého dopisního papíru (tzv. Bath vellum nebo Bath post). Tento typ papíru byl původně spojen s anglickým městem Bath, které bylo v 18. a 19. století vyhlášenými lázněmi. Označení "BATH FINE" se postupem času stalo obecnou značkou kvality pro jemný, hladký papír určený pro psaní ocelovým perem. Vyráběla ho řada papíren po celé Evropě, včetně Anglie, Francie či Německa.