Silovský Miloš

Miloš Silovský *29.9.1959 – +13.12.2024

Miloš Silovský se narodil v Mezimostí, části Veselí nad Lužnicí, 29. září 1959, jako druhé dítě. Jeho sestře byly v té době čtyři roky. Dětství prožíval stejně, jako mnoho dalších dětí, jeho vrstevníků. Vzpomínal na různé klukoviny, kterých bylo nepočítaně. S kamarády prolézali staré půdy, vedli líté bitvy s partami z Veselí. Nebyl to žádný uhlazený chlapeček. Zároveň v něm vyrůstala silná potřeba poznávání blízkého i vzdáleného okolí. Vyučil se, aby jako desetitisíce dalších strávil dva roky na povinné vojenské základní službě. Nejdříve na hranicích, posléze u stavebního útvaru v Praze. Tady měl možnost chodit do divadel, na koncerty. Pomalu získával širší kulturní rozhled, seznamoval se s vyznavači hudby, malby, sochařství. Po návratu z vojny pracoval ve stavebnictví. Díky rodičům, kteří štědře podporovali muzikanty, ale také výtvarníky, získával další vhled do umění hudebního i výtvarného. Světoznámé duo violloncelisty Saši a kytaristy Vladimíra Večtomových, bylo v letních měsících u Silovských jako doma. Stejně tak výtvarníci Jaroslav Zikmundovský, věrný kamarád z dětství nebo Ivana Kotýnková. Ti všichni v Milošovi formovali lásku k umění. Bezstarostné mládí však krutě přerušil úraz páteře při koupání na Balatonu. Jeho životní perspektivy byly náhle v troskách. Po dlouhém léčení a rehabilitacích, se nějaký čas propadal do chmur a nevěděl, jak dál. Ocitl se na invalidním vozíku. Do toho vstoupila jeho věrná rodina a v osobnosti jeho sestry Elišky začala Miloše pozvedávat k plnohodnotnému životu. Sama vystudovala keramickou školu a tak nakoupili pece a vše potřebné k výrobě keramiky, založili firmu KESIL, totiž Keramika Silovský, a začali vyrábět drobné keramické předměty od hrnečků až po zvonečky a různé figurky. Své výrobky vozili i do Rakouska, kde navázali několik přátelských kontaktů mezi keramiky a skláři. V přízemí rodinného domu zařídili prodejničku, kde vypomáhala maminka Silovská. Někdy v té době, začal Miloš pociťovat potřebu, aktivně pomáhat ostatním. Založil místní organizaci politické strany a dostal se do zastupitelstva města. Tady se soustředil na pomoc sociálně slabším v komisi, věnující se podpoře lidí, kteří se dostali do životní nouze, ale i těm, kteří byli bez střechy nad hlavou. Postupně se vypracoval natolik, že byl zvolen předsedou sociální komise a byl delegován do orgánu Jihočeského kraje, který měl na starosti rozdělování podpor v nouzi. Naposledy působil i v krajském dotačním orgánu. V roce 2014 byl zvolen do Rady města, kde působil jedno volební období. Městským zastupitelem byl mnoho let, až do nečekané smrti v prosinci 2024. Byl také mnoho let platným členem spolku Přátelé historie Veselí nad Lužnicí a okolí. Vykonal mnoho nezištné práce i mimo oficiální funkce. Všichni bezdomovci a nejen oni, měli u Silovských dveře otevřené. Mnohokrát je bez rozdílu podepřel pomocí hmotnou i finanční. Pomáhal i sousedům s vyřizováním jejich problémů na Městském Úřadě a protože měl známé na úřadech celého okresu, tak i tam. Kdo byl v úzkých, vyhledal Miloše Silovského.

Všechnu tuto náročnou činnost kompenzoval výlety po celé Evropě. Jeho poznávání blízkých zemí bylo systematické. Nastudoval si dopodrobna vše o místech, která chtěl navštívit a potom ve svém speciálně upraveném autě vyrážel na poznávací jízdy sám, nebo s přáteli. V řízení automobilu byl mistrem a co bylo mnohým až k nepochopení, vydržel čilý jezdit a poznávat mnohokrát celé dny. Stal se tak nejen znalcem zajímavých míst Rakouska, Německa, Španělska, Itálie, ale i gurmánem, který si uměl vychutnat místní speciality, jako nikdo z jeho přátel.

Na konci září roku 2024 jsme společně oslavili jeho pětašedesátiny a těšili se na společnou oslavu Vánoc. Želbohu, 13. prosince 2024 náhle umírá. Je uložen v rodinném hrobě na hřbitově ve Veselí nad Lužnicí.

Skromným připomenutím jeho významu a zásluh pro město, je tato lavička označená jeho jménem, spolu se symbolickým uměleckým vyjádřením výtvarníka Jaroslava Zikmundovského. Lavičku i umělecké dílo podpořilo a zrealizovalo Město Veselí nad Lužnicí.