Výkopové práce na parkovišti pošty

Na parkovišti pošty se provádějí výkopové práce v souvislosti s přeložkou plynu. Otevřený výkop je vždy možností nahlédnout do minulosti a udělat si představu, jak se dříve ve Veselí žilo. Ve výkopech jsou mnohdy zřetelné vrstvy ztraceného dláždění, zdí, pozůstatky požárů, nebo se dokonce naleznou drobné artefakty. Tyto nálezy, které se zdají na první pohled bezvýznamné, mohou mnohdy doplnit mozaiku znalostí o historii Veselí. Proto si velmi vážíme, že pracovníci provádějící výkop s námi spolupracují a jsou pozorní při své práci. To nám umožní zapsat nálezovou situaci a v případě důležitosti nálezu předat do správných rukou, například do muzea. V případě méně závažných nálezů, jsou uloženy do archivu našeho spolku, na rozdíl od různých soukromých "sbírek", které se mnohdy rozeběhnou do světa, nebo z rukou dědiců skončí na skládce. Ty nám o Veselí již nic neřeknou. V každém případě nám tyto informace pomáhají v práci našeho spolku, při pořádání různých přednášek a komentovaných procházek po městě a jeho okolí.

V uvedeném výkopu se nalezlo několik velkých, do pravého úhlu opracovaných kamenů a v jejich blízkosti víčko lotových závaží z druhé poloviny 18. století. Bohužel sada není kompletní a máme jen víčko. Na víčku je vyražený punc ve tvaru c.k. orlice a rok 1766, kde poslední číslice není moc čitelná. Tento punc s rokem býval na různých kupeckých mírách, například na závažích, nebo délkových a objemových mírách. Značka dokladovala, že míra byla zkontrolována císařským úředníkem a podobně jako na této, tak i na jiných puncovaných mírách se číslice 1 před rokem neuváděla.

Podíváme-li se na průnik podkladové mapy z roku 1828 a dnešní mapy, je místo nálezu v dolní části výkopu, na jeho severní straně (blíže k poště), v prostoru dnes již zbouraného domu čp. 138, lépe řečeno v jeho jižní části.

Vezmeme-li rok 1766, uvedený na víčku vah za platný, pak v těchto letech zde bydleli: 1745 Lorenz Reinold, 1765 Jakub Šejnoha, který dům přebírá od Martina Hombeka, spoluradního. Jakub Šejnoha je zde zapsán až do roku 1777, kdy je dům ve vlastnictví Jakuba Müllera. Čím se jmenovaní zabývali nevíme, ale v dřívějších dobách tento pozemek patřil k domu čp. 137 na náměstí, který patřil barvířům a koželuhům. Předpokládáme, že zde u řeky bývaly dříve koželužské a barvířské dílny. 

Lotové váhy, lépe řečeno závaží, je sada mosazných kalíšků s přesně danou vahou, které sloužily jako protizávaží miskových vah. Používali se k přesnému vážení, například dříve je kupci používali ke kontrole váhy nestandardních, nebo padělaných mincí.

V horní části výkopu, v prostoru bývalé sodovkárny Augustina Žižkovského, se našly zbytky lahví od limonád a jejich keramické uzávěry. Jedna z lahví nese nápis Soběslav, tj. pocházela z jejich pobočného závodu v Soběslavi. Datace je první republika. Sodovkárna zde byla založena v roce 1918, ve dvoře domu čp.137, a přestála druhou světovou válku a znárodnění. V roce 1978 byl provoz sodovkárny ukončen a přestěhován do nově vybudované sodovkárny Blatka u Horusického rybníka. Blíže v naší komentované procházce č.5, zde >>> .

Na závěr bychom vás rádi požádali, abyste případné nálezy hlásili nám, nebo do muzea. Kontakt na nás je zde >>> .