Veduta Veselí z roku 1836 a rod Škarniclů

Na konci minulého roku nás kontaktoval pan Pavel Skarnitzl, který se zabývá genealogií jejich rodu. Jeho milý email nás velmi potěšil. Pan Skarnitzl nám poskytl několik doplňujících informací o Antonínu Skarnitzlovi, které jsme do našeho článku zapracovali... 

V létě, při otevření nové expozice muzea, jsme se s kurátorem muzea a současně naším kolegou Petrem Šťovíčkem zastavili u jednoho z exponátů, před vedutou Veselí z roku 1836. Na okraji pasparty je uveden text "Anno 1836 aufgenommen und gezeichnet von Anton Skaritzl", což přibližně znamená: "Roku 1836 zaznamenal a nakreslil Anton Skarnitzl".

Nejen, že nás zajímaly detaily, které veduta zachycuje, ale také kdo byl autorem kresby. To bylo nepřímým impulsem pro naši další procházku z cyklu Zmizelé Veselí, kterou pro vás připravujeme. Ze kterého místa byla veduta pořízena a co zobrazuje si necháme až na procházku, ale rádi bychom vás seznámili, kam jsme s bádáním po autorovi došli. Nemůžeme to s jistotou určit, ale zdá se, že autorem byl rodák z Veselí, c.k. listovní Antonín Skarnitzl (*1818 +1898). 

Budeme-li pátrat po jménu Skarnitzl, narazíme na olomoucký tiskařský rod Skarnitzlů, jehož zakladatelem byl Josef Antonín Skarnitzl (*1729 +1813), který pocházel z Veselí. Blíže se o něm můžete dočíst zde >>> a zde >>>. Naskýtá se tedy myšlenka, že by autorem mohl být některý z následovníků olomouckého rodu. Máme ale za to, že tomu tak není. Doba dělící kresbu veduty (1836) a doba oddělení olomoucké větve rodu (okolo 1750) je relativně dlouhá a nenašli jsme zatím žádný pozdější vztah olomoucké větve a Veselí. Naopak, určitou podporou našeho předpokladu je zadní strana veduty, která je tvořena úředním formulářem té doby. Je zde tedy zřejmá vazba na prostředí soudu, nebo pošty a nejblíže tomu je náš c.k. listovní Antonín Skarnitzl.

Ať je tomu tak, nebo tak, rod Skarnitzlů byl jedním z významných rodů ve Veselí. Jeho příslušníci žili ve Veselí od první poloviny 18. století, kdy se do Veselí přistěhoval Jan Skarnitzl (Joannes Skarnitzl), který byl i veselským konšelem. Jak bude z následujících řádků zřejmé, po několik generací se Skarnitzlovi podíleli i na správě města.

Josef Antonín Skarnitzl, nejstarší syn Joannese Skarnitzla a Josefy Ludmily Scharm, se narodil 3. března 1729 v Pravoníně u Benešova. Je to výše uvedený zakladatel moravské a slovenské větve rodiny. Odešel z Veselí, kam se rodina přestěhovala z Pravonína, do Olomouce a tam se oženil 2.2.1756 u sv. Mořiců s Antonií Hirnle. Tam také skonal 27.7.1813 ve věku 85 roků, povoláním knihtiskař. Josef Antonín se vyučil knihtiskařem v Jindřichově Hradci, v Praze, Bratislavě a snad i ve Vídni. V roce 1754 vstoupil jako faktor do služeb tehdejšího olomouckého tiskaře Františka Antonína Hirnle a jako jeho budoucí zeť. Hirnle odkázal tiskárnu právě své dceři Antonii, od níž pak odkupuje vdova po F.A.Hirnle Josefa tiskařskou dílnu. Po tchánově smrti dne 25.10.1758 vedl nějaký čas olomoucký podnik a o rok později zakoupil tiskárnu v Uherské Skalici.

Josefův bratr Jan Skarnitzl (*1732 +1793) byl dalším v řadě veselského rodu. Podle záznamů v matrikách byl lazebníkem, ranhojičem, radním a rychtářem ve Veselí. Jan bydlel v dnešním čp. 23 (hostinský dům). Za manželku měl Annu Postlovou. Postavení rodiny dokumentuje i fakt, že otec Anny Postolvé byl Ondřej Postl, obroční v Kardašově Řečici, později správce města Přehořova a na konec měšťan veselský.

Dalším pokračovatelem byl Josef Jan František Skarnitzl (*1759 +1842). Údaj z matriky říká, že Josef byl barvířem. Za kmotra mu byl František Šubarský, mydlář ve Veselí a Anna Bejlovcová, manželka veselského poštmistra Dominika Bejlovce. Ze začátku provozoval své řemeslo v Mezimostí čp. 39. Za manželku měl Kateřinu Šejnohovou. Šejnohovi vlastnili dům ve Veselí čp. 132 (dnes restaurace Beseda). Zde se manželům Skarnitzlovým narodily i jejich další děti. V roce 1786 koupili dům čp. 140, který stál na rohu dnešní Českobudějovické ulice a náměstí T. G. Masaryka. Dnes je dům zbourán a je zde vjezd na parkoviště u pošty.

Dalším v rodové linii byl František Pavel Skarnitzl (*1789 +1871). Narodil se ve výše uvedeném čp. 132 (dnes restaurace Beseda) a v dospělosti byl také barvířem, radním a majitelem řady realit. Za manželku měl Eleonoru Baumanovou, dceru veselského perníkáře. V roce 1809 převzal dům rodičů čp. 140. Zde se v roce 1818 narodil náš Antonín Skarnitzl. Jeho bratr František Skarnitzl byl v dospělosti sládkem ve veselském pivovaru (radnice, čp. 110) a později se přestěhoval do Soběslavi, kde byl městským radním.

Již jsme uvedli, že náš předpokládaný autor veduty Antonín Skarnitzl (*1818 +1898) se narodil v čp. 140. Postavení Skarnitzlů dává předpoklad, že dostal potřebné vzdělání a stal se c.k. listovním úředníkem. C.k. listovní (grundbuchsführer) byl vedoucí pozemkové kanceláře, který svým podpisem odpovídal za správnost zápisu do pozemkových knih. Námi sledovanou vedutu mohl nakreslit v jeho dvaceti letech. Jako mladý úředník měnil místo. V době svatby, v roce 1846, byl evidován v Třeboni v čp. 24. Svatbu s Annou Metze měl v Českých Budějovicích a zde se jim v roce 1849 narodil i jejich jediný syn František Serafin. V roce 1851 mu jeho manželka náhle umřela a do dospělosti syna byl vdovcem. V roce 1867 si bere za manželku, Veroniku Vondráškovou. V Třeboni v roce 1898 zemřel a byl pochován na veselském hřbitově. Bohužel, zde jsme již hrob rodiny Skarnitzlů nenašli. Vztah jejich rodiny k Veselí byl asi silný, protože i jeho druhá manželka, která zemřela v Českém Krumlově byla zaopatřena veselkým farářem Františkem Brožkou.

Tolik o veselském rodu Skarnitzlů. Škoda, že přes zimní měsíce je veselské muzeum zavřené, ale věříme, že na jaře vás naše pátrání naláká se na vedutu do muzea podívat.