Na kolik si ceníte být Veselákem?

V roce 1866 si můj pradědeček postavil svůj měšťanský dům čp.136 na náměstí, na bývalém spáleništi. Dům byl úředně odhadnut na 6700 zlatých. Současně si zažádal o udělení měšťanského práva ve Veselí, které mu bylo dne 15.prosince 1866, dle §8 zákona z 3.prosince 1863, propůjčeno. Jednalo se o zákon příslušnosti k obci, tj. získání tzv. domovského práva ( k přečtení zde >>> ). Musel však přislíbiti, že "bude všechny povinnosti měšťanské, dle řádu obecního svědomitě plniti a k obecnímu dobru dle své nejvyšší možnosti pomáhati". Načež mu byla předepsána platba 50 zlatých do obecního důchodu a 5 zlatých do ústavu chudých. Je však potřeba si uvědomit, že získání domovského práva bylo určitou pojistkou pro případ propadnutí do chudoby, kdy obec měla povinnost se o vás postarat. Proto obce zřizovaly chudobince. Ale o stáří, dnes důchod, jste se museli postarat sami. Neplést tedy s domovem důchodců :-).

Jsem si vědom nepřesnosti odhadů a ošidnosti přepočtu zlatých na dnešní koruny, ale pokusíme se o to. Odhadujeme-li dnešní cenu nového domu s obchodem ve Veselí na náměstí, okolo 100 tis. Kč za m2 obytné plochy (kvalifikovaný odhad místního makléře), tak cena nového domu je okolo 17 mil. korun. Pokud byl tedy tehdejší odhad ceny 6700 zlatých, vyjde nám, že jeden zlatý by mohl být okolo 2500 Kč. Kolik by tedy stálo být měšťanem Veselí dnes? Je to jednoduchý výpočet: 17mil. děleno 6700 krát 55, což je asi 140 tisíc Kč. Jak se říká, nekupte to. Ještě jednou připomínám, že jsem si vědom ošidnosti odhadu i přepočtu, ale i kdyby to byla polovina… 

Pro zajímavost přikládám ještě zápis zaplaceného školného do místní obecní školy v letech 1869 až 1874, ale to už si jistě přepočítáte sami.

Výše uvedený zákon navazoval na úpravu domovského práva, resp. podmínky k získání domovské příslušnosti k obci z roku 1862. Zákon zaručoval právo na nerušený pobyt. Příslušníci obce nemohli být ze své domovské obce odstrčeni, vyhoštěni nebo vypovězeni a bylo jim také zaručeno právo na chudinské zaopatření, nebo právo být volen do vedení obce. Získání tohoto práva bylo podmíněno například narozením v místě obce, provdáním se, nabytím veřejného úřadu, nebo výslovným usnesením obecního zastupitelstva. V pozdějším znění zákona z roku 1863 však již byla vyřazena další z možností získání, tj. aby se občan bez domovských práv po čtyři roky v obci nepřetržitě zdržoval. Obce se tím bránily, aby na sebe nemusely automaticky přebírat povinnost chudinského zaopatření na všechny přistěhované osoby, například námezdní dělníky v továrnách. K získáni tedy bylo potřebné výslovné usnesení obecního zastupitelstva, včetně obcí určeného poplatku, což byl právě případ mého pradědečka. 

Domovské právo má svůj původ v roce 1754, kdy Marie Terezie vydala nejvyšší rezoluci o vyhoštění tuláků a žebráků z obce a v roce 1804 byl vydán konskripční a odvodní patent o soupisu osob povinných vojenskou povinností. Zde můžeme hledat počátky výše uvedených zákonů, kdy se stát zabýval teritoriální příslušností osob neschopných práce, potulky a žebroty.

Pozorní čtenáři knihy Hoši z Ratejny si jistě vzpomenou na chudou bábu Fabiánku, kterou nám z Vídně postrkem poslali zpět do Mezimostí. To je příklad aplikace tohoto zákona. Postrk bývalo policejní opatření, spočívající v nuceném přemístění osoby z určitého místa do obce, ve které měl tzv. domovské právo. Proto si bábu Fabiánovou vyzvedl místní strážník a vedl ji do místního chudobince.

Teprve zákon ze dne 30. června 1948, č. 174/1948 Sb. domovské právo ruší.